Přesně v duchu výše řečeného Stereo Mk II zklidnil a uspořádal i jadrné výšky v „Ready Set Go“ (Grace Potter | „Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures). Nejvyšší oktávy jsou dobře zakomponované, ani skromné, ani přebujelé, kov je patrný, nejzjemněný, přesto bez větší dávky agresivity. Stereo Mk II zvládá i jasný a velmi živý výškáč modelu Mino ukočírovat tak, aby nesklouzl při žádné hlasitosti do přílišné říznosti, už však na druhou stranu nabízí velmi solidní rozlišení. Monobloky jsou jasnější a konkrétnější, opět však platí, že za dvojnásobek získáte tak čtvrtinu navíc (hlavně v pocitu samozřejmosti prokreslení), co z tohoto koncáku činí docela zajímavou nabídku.

Podobně i u dynamické „La jetée“ (Raphaël | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) je znát, že Stereo Mk II má oproti Mono o špetku méně odvahy a fyzického důrazu, pořád jde ale o velmi bohatý, dostatečný silný zvuk, který solidně udržuje kontury i přes náročné a „žravé“ Vimberg Mino. Svým charakterem hudba maličko inklinuje k „lampovitosti“, přesto oproti elektronkám cítíte pro normální hlasitosti naprosto dostačující drajv a jistotu.

V rozlišení krásného záznamu „I Asked“ z eponymní nahrávky jazzového ansámblu MABGATE z roku 2023 vládla netechnická, vřelá barevnost, stejně jako kultivovaná nenucenost. Oproti Mono je znát, že Stereo Mk II bude vhodnější k citlivějším reprosoustavám (míněno v přímém porovnání), míra jistoty je však bezproblémová. Hudba si uchovává bohatost a pocit saturovanosti, informace znějí s důstojnou uvolněností a emotivně, aniž by to znamenalo nějaké zastírání. Opět je tu do jisté míry jakási reminiscence na elektronkový zvuk, ale takový ten dospělý, dobře zvládnutý, ne ten „levný“ a efektní.

Prostor „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) byl vlastně stejně velký, jako u Mono, což je docela překvapující. Možná bychom řekli, že tu není tak výrazné předozadní prohloubení, ale reálně je tu skutečně velmi malý rozdíl a to je skvělé. Zvuky mají kultivovaný řád, víc než dokonale monitorovou rozkreslenost ale Stereo Mk II nabízí spojitou, volnou vzdušnost, řekněme elegantní muzikálnost, spíše než technickou brilanci. S ohledem na svou třídu ale dělá zcela bez problémů co má, takže to neznamená žádné reálně důležité kompromisy v záživnosti projevu.

Oproti Mono snad dokonce lépe (i když o něco méně konkrétně a výbušně) Stereo Mk II ukazuje horší nahrávky typu „All of my Friends are Going to Hell“ (Reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries). Je to tolerantní, velmi „analogový“ zvuk, kultivovaný, ale jistý, uvolněně plynoucí, leč živý. Jako kdyby tady hlavní akcent ležel na zábavnosti a muzikálnosti.

Link do recenzji: Brinkmann Stereo Mk2 – Hi-Fi Voice

Link: Brinkmann Stereo Mk2 – Hi-Fi Voice – Hi-Fi Voice doporučuje